Archiv pro rubriku: half-life

Epizoda 3, jak si ji vysnil Marc Laidlaw

Marc Laidlaw, jeden z vrchních scénáristů a tvůrců příběhu Half-Life před nedávnem opustil Valve. A nyní, při příležitosti 21. výročí založení Valve vydal na svém blogu příběh Epizody 3.

 

V textu záměrně změnil pohlaví zúčastněných postav, ale to je jen taková malá kamufláž. Příběh jsem přeložil a nechám vás samotné vyvodit závěry, ale je nutné podotknout, že ač to zní jako velmi pravděpodobná verze příběhu HL2:Ep3, nikdo to nepotvrdí ani nevyvrátí. Možná šlo o jednu z pracovních verzí příběhu, možná se na něm stále dělá, možná Valve HL2:Ep3 zavrhlo, možná dělá na jiné verzi, možná jde o zpověď samotného Laidlawa… Je to jen samé možná, ale i tak jde o emocemi nabyté čtení, které minimálně ve mně zanechalo smutnou pachuť toho, že HL3 je stále kdesi v nedohlednu a tohle je možná jediné, co se kdy dozvíme z jeho příběhu.

 

Následuje příběh. Autor: Marc Laidlaw. Přeložil: Jindřich Pospíšil.

PS: Tohle už je “opravená” verze se správnými pohlavími postav.

 

 

Episode 3

 

Nejdražší hráči,

 

Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobré náladě. Už teď tě slyším, jak remcáš: „Ale Gordone, takových let, co ses neozval!“ No, představ si, že výmluv pro tohle mám hodně. Přičemž největší je asi ta, že jsem byl v jiných dimenzích a nemohl tě zastihnout běžnými metodami. Před osmnácti měsíci se však moje situace dramaticky změnila a dostal jsem se na tyto břehy. Za tu dobu jsem měl čas popřemýšlet o tom, jak nejlépe popsat uplynulé roky. Nejprve se ti ale chci omluvit za to, že jsi musel tak dlouho čekat. A teď už se můžu pustit do samotného vyprávění (leč krátkého a nezahrnujícího všechny detaily) o událostech, které následovaly můj předchozí dopis (nazvaný Episode 2).

 

Jak si možná pamatuješ z posledních řádků mého předchozího dopisu, smrt Eliho Vance námi všemi otřásla. Odboj byl zdrcen a nikdo si nemohl být jistý, jak moc mohl být náš plán narušen a zdali má vůbec cenu v něm pokračovat. I přesto se nám však po pohřbu Eliho podařilo sebrat síly. Především díky jeho odhodlané a nezlomné dceři Alyx Vance, která si přála dokončit, co začal její otec. Od Eliho asistentky Dr. Judith Mossman jsme získali souřadnice, o nichž jsme doufali, že značí polohu ztracené výzkumné lodi Borealis. Eli si stál za tím, že loď musí být zničena, než padne do rukou Combine. Někteří jedinci v našem týmu nesouhlasili a věřili, že loď by mohla být klíčem k úspěchu Odboje. Na rozhodování bylo ale příliš brzy, jelikož loď se stále nacházela kdesi v Antarktidě. Ihned po dokončení obřadu za zesnulého Eliho Vance jsme proto s Alyx nasedli do helikoptéry a vydali se směr Antarktida. Podpůrný tým složený převážně z vojáků nás měl následovat.

 

Doteď si nejsem jistý, kdo nebo co sestřelilo naši helikoptéru. Stejně tak následné hodiny strávené putováním zamrzlou pustinou se mi slily do neurčité bílé masy bičované sněhovými bouřemi. Další věc si však pamatuji velmi dobře. To už jsme se s Alyx blížili k místu určenému souřadnicemi, kde jsme očekávali Borealis. Namísto lodi jsme ale nalezli opevněný komplex vykazující známky technologie Combine. Tento komplex obepínal rozlehlou prázdnou plochu. Samotný Borealis v ní nebyl… nebo alespoň zpočátku. Když jsme se plížili po komplexu, všimli jsme si opakujícího se jevu připomínajícího polární záři – jako kdyby se před námi zjevoval a zase mizel obří hologram. Původně jsme jej přisuzovali jakémusi výtvoru Combine, nicméně brzy jsme si s Alyx uvědomili, že to, co vidíme, je samotná výzkumná loď Borealis. Combine tak celý tento komplex vystavili z důvodu studia lodi, kdykoli se zde zhmotnila! A to, co nám Dr. Mossman poskytla, nebyly souřadnice, kde se loď nachází, nýbrž kde se bude nacházet. Loď tak neustále oscilovala mezi naší a jinými realitami a i když se pulzy postupně stabilizovaly, nebylo zajištěno, že na jednom místě zůstane dlouho (nebo zdali vůbec). Museli jsme se tak připravit, že se nalodíme přesně ve chvíli, kdy se kompletně zhmotní.

 

Než nám to však bylo umožněno, byli jsme zadrženi (nikoli zajati) poskoky našeho dřívějšího nepřítele Dr. Wallace Breena. Ten zdaleka nevypadal jako při našem posledním shledání. A co je nejdůležitější, nebyl mrtvý. Combine museli zachovat starší verzi jeho vědomí a po skonání opravdového Breena ji nahrát do prázdného těla připomínajícího velkého slimáka. Tento nový Breen, ačkoli umístěný poměrně vysoko v hierarchii Combine, se zdál být nervózní a vystrašený. Především ze mě. A i když nevěděl, jak jeho předchozí verze zahynula, věděl, že jsem za to zodpovědný já. Proto se k nám choval velmi ostražitě. Nicméně netrvalo dlouho a přiznal, že i on sám je vězněm Combine a jeho současná podoba je pro něj utrpením. Nakonec nás požádal, abychom ukončili jeho trápení. Alyx si myslela, že Breen si rychlou smrt nezaslouží, ale já s ním částečně soucítil. Než jsme se tedy vydali dál, možná jsem o něco urychlil Breenovu smrt. Samozřejmě tak, aby to Alyx neviděla.

 

Kousek od místa, kde nás zadržel Dr. Breen jsme poté ve výslechové cele nalezli Judith Mossman. Jak se dalo předpokládat, její vztah s Alyx byl vyhrocený. Alyx Judith vinila ze smrti svého otce… což byly novinky, které Judith zasáhly hluboko u srdce. Judith se následně pokusila Alyx přesvědčit o tom, že celou dobu hrála na obě strany, protože ji o to požádal sám Eli. Ve skutečnosti tak celou dobu sloužila Odboji, i když moc dobře věděla, že ji ostatní budou považovat za zrádce. Mě přesvědčila. Alyx zrovna ne. I tak jsme ale na Dr. Mossman záviseli. Kromě souřadnic Borealisu disponovala rezonančními kódy nutnými pro úplné přenesení lodi do této reality.

 

Jakmile jsme se probojovali přes vojáky Combine chránící hlavní výzkumnou část, nastavila Mossman Borealis přesně na frekvenci, která lodi zajistila dočasnou soudržnost. Co nejrychleji jsme se přesunuli na loď, nedbajíce, kolik Combine máme v zádech. Pak loď znovu začala oscilovat. Naši vojáci se nalodit nestihli a zůstali tak bojovat s Combine.

 

To, co jsme následně zažili my, bude hodně těžké na vysvětlení. Ve složení já, Alyx a Dr. Mossman jsme se vydali najít zdroj energie lodi, její řídicí místnost a navigační středisko. Jenže to na Borealisu nebylo nic snadného, protože historie lodi se zdála být nelineární. Před několika lety, během invaze Combine, sestavil výzkumný tým (pracující tehdy ještě v zakotvené lodi ve výzkumném středisku Aperture Science v Michiganu) speciální zařízení. Jeho úkolem mělo být vytvoření pole dostatečně velkého, aby obklopilo celou loď. Toto pole (a věci v něm) by následně bylo schopné okamžitého přenosu na zvolené místo, nezávisle na vzdálenosti. Nebyly by potřeba žádné vstupní a výstupní portály, nic. Bohužel zařízení nebylo otestováno. Když Combine na Zemi zahájili Sedmihodinovou válku, obsadili také všechna důležitá výzkumná střediska. Vědcům na lodi nezbývalo nic jiného než jednat – přeci loď nenechají padnout do rukou Combine. Zapnuli proto zařízení, vytvořili okolo lodi pole a přenesli ji na nejvzdálenější možné místo, na Antarktidu. Co si však neuvědomili, byl fakt, že pole kromě prostoru cestovalo také časem. A taktéž nebylo omezeno pouze na jedno místo nebo jeden čas. Borealis se tak po aktivaci pole ocitl roztažen v prostoru a čase mezi jezerem Huron v době Sedmihodinové války a Antarktidou současnosti. Loď byla napnutá jako gumička a vibrovala, přičemž pouze na několika místech, podobně jako u struny kytary, bylo možné najít nehybná místa. Jednoho takového jsme využili pro své nalodění, ale jak struna kmitala zároveň v čase i prostoru, zanedlouho jsme byli také roztaženi do všech směrů.

 

Čas přestal dávat smysl. Když jsme se dívali z můstku, viděli jsme doky Aperture Science v okamžik přenesení lodi a Combine přibližující se ze všech stran. Ve stejnou chvíli jsme však viděli ledovou pustinu, kde se naši přátelé snažili ochránit Borealis. A navíc jsme viděli i záblesky jiných světů. Možná z budoucnosti. Možná z minulosti. Alyx byla přesvědčena, že vidíme i hlavní velící středisko Combine, odkud mimozemšťané plánují své útoky. Mezitím jsme bojovali s nepřáteli na lodi a pokoušeli se porozumět naší situaci. A taky vymyslet, jak ji řešit. Dokážeme změnit kurz Borealisu? Měli bychom jej dostat zpět na Antarktidu a prostudovat jej? Nebo bychom jej měli zničit se vším na palubě (včetně nás)? Bylo nemožné udržet souvislou myšlenku, když kolem nás jeden za druhým přebíhaly časové paradoxy. Cítil jsem, že se brzy zcvoknu. Ne, že se my všichni zcvokneme z vidění nekonečného množství sebe sama na lodi, která byla způli lodí duchů a způli strašidelným hradem.

 

Nakonec ale došlo na rozhodnutí. Judith Mossman rozumně argumentovala tím, že bychom Borealis měli zachránit a nechat jej studovat Odbojem pro jeho nezměrnou moc. Alyx zase připomněla, že odpřisáhla, že dokončí plán svého otce a loď zničí. Vymyslela pro to plán, kdy bychom loď nastavili na sebezničení a vyslali směrem k velícímu středisku Combine. Judith se pustila s Alyx do hádky a nakonec se spolu popraly. Judith přemohla Alyx a začala připravovat loď na usazení zpět v ledu. Pak jsem ale uslyšel výstřel a Judith padla mrtvá k zemi. Alyx rozhodla za nás za všechny. Nezbývalo nám nic jiného, než sebevražedný plán. Bez dalšího slova jsme s Alyx předělali Borealis na časem pronikající střelu a namířili ji do srdce Combine.

 

Jistě tě nepřekvapí, že v tento moment se před námi zjevila jistá tajemná osoba známá jako G-Man. Pro jednou se však nezjevil mně, nýbrž Alyx. Alyx toho zvláštního muže viděla naposledy jako dítě, nicméně okamžitě jej poznala. „Následuj mě. Čeká na nás spousta práce,“ řekl G-Man a Alyx souhlasila. Společně s G-Manem opustila Borealis a vlastně i tuto realitu. Pro mě se žádné dveře neotevřely. Jen jsem zahlédl, jak se na mě G-Man na okamžik otočil. Byl jsem ponechán napospas na bárce vyslané směrem k nepříteli. Svět kolem následně zažehlo jasné světlo. Na moment jsem spatřil vesmír a hlavně Dysonovu sféru (vysvětlení: sféra využívající veškeré energie uvolňované hvězdou; zjednodušeně hodně pevný hypotetický obal) kolem základny Combine. V ten moment jsem si uvědomil sílu Combine, zbytečnost našeho snažení a to, že naše nejsilnější zbraň, přibližující se Borealis, nenapáchá větší škody než malý špendlík hozený směrem k obrovi.

 

Než ale došlo ke střetu lodi se sférou, odkryli Vortigaunti své vlastní závěsy reality a jak už několikrát předtím, i nyní mě zachránili.

 

A to je konec. Nakousl jsem svůj návrat na tyto břehy. Byla to cesta hodně velkou oklikou, na místa, která jsem dříve znal. Nyní už je skoro nepoznávám. Uplynulo dost času na to, aby na mě většina lidí zapomněla nebo zapomněla, co bylo naším cílem. Odboj už jistě dosáhl vítězství nebo byl poražen, ne však díky mně. Staří přátelé byli umlčeni nebo obráceni v prach. A já, ačkoli nepoznávám většinu výzkumného týmu, věřím, že duch Odboje stále žije a věřím, že ty budeš lépe než já vědět, co v tuto chvíli podniknout. Nechám to tedy na tobě. Neočekávej ode mě další dopisy, tohle je má poslední epizoda.

 

Tvůj přítel v čase a prostoru,

 

Gordon Freeman, Ph.D.